Z mnoha filmů nebo literatury jsou známy případy, kdy se člověk ocitl v divočině proti své vlastní vůli. Většinou to bylo v důsledku ztroskotání letadla v džungli nebo v odlehlých horách, kdy se několik pasažérů, někdy i jeden, snažilo přežít.
Zpravidla byli závislí jen na nepatrných zdrojích, které jim příroda poskytla a odkázáni byli na pomoc z vnějšku. Jejich zkušeností a zážitků lze využít k poskytnutí praktických rad, jak v divočině přežít.
Jak se připravit na přežití
Pokud se do divočiny vypravíte dobrovolně, musíte se připravit na všechny eventuality. Budete tak mít výhodu oproti těm, kteří se v těžké situaci ocitnou nedobrovolně, nebo bez vhodného vybavení a nepřipraveni. Jednak je třeba se vybavit vhodným oblečením, obuví, potravinami a nezbytnými pomůckami, a jednak se naučit některým postupům, které vám mohou zachránit život. Především je to umění rozdělat oheň i bez zápalek, orientovat se například podle hvězd na nočním nebi a další dovednosti. Ovšem do maléru se můžete snadno dostat například i během výletu do hor, kdy se náhle změní počasí a vy zabloudíte. Zabloudit lze snadno i v neznámém lese při hledání hub.
Základní rady pro přežití
Situace, kdy se člověk ocitne sám v divočině, může nastat za nejrůznějších okolností. Nejdůležitější je vždy zajistit základní potřeby k fungování těla. Hlavní je přísun vody, a proto je dobré mít přípravek na dezinfekci vody. Druhým předpokladem přežití je udržovat se v teple, aby člověk nepřecházel o energii, kterou může vložit do snahy o záchranu. Vyplatí se mít sebou termofólii, ale rozhodující může být umění rozdělat oheň. Oheň nejen zahřeje, ale také může zbavit jídlo některých nebezpečných organizmů, v některých oblastech ochránit před šelmami a určitě zlepší náladu. Kromě toho může být oheň a kouř vodítkem pro záchranáře.
Jak rozdělat oheň bez sirek a zapalovače
Je známo několik způsobů. Jednak to lze udělat třením nebo vrtáním, dále křesáním a při dostatku slunečního svitu i pomocí zvětšovacího skla, v nouzi je možné použít i sklíčka z hodinek.
Ke tření se použije prkénko, čili podklad z měkkého dřeva, do kterého se vyhloubí jamka. V té pak oběma dlaněmi točíme klackem, který musí být naopak z tvrdého dřeva. Pro křesání jsou třeba dva oblázky. U metody se sklem musí být sklo nastaveno tak, aby sluneční paprsky dopadaly přímo na jeho plošku. Ve všech případech musíme mít nejprve připraven troud, kterým může být suchá tráva, mech nebo uschlé listí.